Mezinárodní tým vědců provedl rozsáhlý výzkum veřejného povědomí o klíšťatech a klíšťaty přenášených onemocněních (např. lymská borelióza nebo klíšťová encefalitida). Studie byla založena na dotazníkovém šetření a byla ve 20 jazycích distribuována prostřednictvím univerzit a výzkumných institucí ve 22 evropských zemích. Celkem se do výzkumu zapojilo 9 401 respondentů, převážně studentů a zaměstnanců evropských univerzit na akademických i neakademických pozicích.
Za Českou republiku výzkum koordinovala Veterinární univerzita Brno (VETUNI). Profesor Pavel Široký, z Ústavu biologie a chorob volně žijících zvířat VETUNI výzkum shrnuje následovně: „Výsledky ukazují, že většina účastníků výzkumu dokázala klíšťata správně identifikovat a považovala je za vážné zdravotní riziko. Dobrá úroveň znalostí byla patrná i v oblastech jako je aktivita klíšťat, jejich přirozené prostředí a výskyt klíšťaty přenášených patogenů (TBP) v daných regionech. Většina respondentů rovněž znala účinné metody ochrany před klíšťaty a způsob jejich bezpečného odstranění.“
Více než 75 % účastníků uvedlo, že byli alespoň jednou pokousáni klíštětem, a až 12 % bylo někdy v minulosti diagnostikováno s infekcí přenášenou klíšťaty. Lidé ze severní a střední Evropy, kteří se více věnují volnočasovým aktivitám v přírodě, čelí podle studie vyššímu riziku kousnutí i nákazy než obyvatelé jižní Evropy. Obyvatelé severnějších částí kontinentu také častěji zaznamenali informační kampaně o klíšťatech a prevenci klíšťových nákaz.
Závěrečná analýza ukázala, že vztah mezi povědomím o klíšťatech a ochranou před nimi není jednoduchý. Vyšší vnímání rizika sice často vede k častějšímu využívání preventivních opatření, ale v některých případech může vést i k přehnaným obavám. Naopak dlouhodobá zkušenost s výskytem klíšťat může u některých lidí vést k podcenění rizika a k ústupu od ochranného chování – jev známý jako „naučit se žít s klíšťaty“.
Autoři studie varují, že mezery v informovanosti přetrvávají zejména v regionech, kde klíšťaty přenášené nemoci dosud nebyly prioritou. Vyplývá z toho potřeba zaměřit se na kvalitní, vědecky podloženou osvětu, která podpoří preventivní chování veřejnosti bez zbytečného vyvolávání paniky.
Zajímavostí podle profesora Širokého byla i nestejná účast na studii v jednotlivých zemích. Zatímco počet vyplněných dotazníků z Polska a Německa tvořil téměř polovinu všech dat, tak účast respondentů v zemích jako je Řecko, Švédsko, Francie nebo Rakousko byla slabá. Foto: Matej Kautman